Když jdeme v podstatě kdekoli. Lesem, městem, po louce,...prostě kudykoli. Uvědomme si jednu základní věc: A to tu, že ještě před pár lety tu byla příroda. Krásná, panennská, nezkrotná příroda. A teď? Města a pole linkovaná podle pravítka. Zamysleme se. Co bude zítra? Nebude celá planeta vypadat jako město? Zakouřené a nevzhledné? Když jsem byla naposledy v Praze, rozhlédla jsem se kolem dokola a co jsem viděla: široko daleko, jen domy. Někdo na Praze obdivuje její velkolepost a krásu. Já na ni teda nic tak nádherného nevidím.
Neuchovala si víc nádhery a půvabu příroda? Není krásnější procházet se pod korunami zelených stromů než chodit po městech, kde se ani nedá dýchat? Když se ale rozhodnete do přírody jít, chce to taky trochu citu k ekosystému lesa. Bohužel ho spousta lidí narušuje. Svědčí o tom skládky na pokrajích lesů. Je to smutné, jít a dívat se, jak život kolem (s vyjímkou nás) zaniká.
Neřekl bych, že lidé jsou vyjímka. Přežívají, ale je to čím dál ubožejší. Jak můžou takhle žít bez magie a bez přírody? Mohou, ale ne věčně.