Každý den začíná nocí

Vítr

25. února 2014 v 16:25 | Mexafell |  Básně
Když vítr přez horské štíty vál,
a rval se s ním i nejhlubší les,
i já se s větrem o živor rval,
v té chvíli nezaštěkl ani pes.

V nejhlubší tišině světa,
v největším ústraní,
plahočím se já dluhá léta,
za své hříchy skládám pokání.

Již řadu let peru se o duši,
,,Na žiot, či na smrt?" táži se,
jak šíp smrti vystřelený z kuši,
padám já k zemi, hroutím se.

Po mnoha letech hledám hrob,
v nejhlubší tišině světa,
jako tisíc skobiček a skob,
do srdce bodá tato věta.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 2. března 2014 v 11:50 | Reagovat

Působivá, zvláště konec.. připadá mi, že se od původního tématu krapet vzdálil... i když možná ne. Hezky se to čte.

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 3. března 2014 v 14:10 | Reagovat

[1]:Není přeci od věci když se to liší. Nemůžu psát pořád dokola o tom samém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama