Každý den začíná nocí

Vodou k věčnosti

24. února 2014 v 17:04 | Mexafell |  Básně
Když nikdo neví kam má jít,
kam teče proudu řeka,
každý z ní hned chtěl by pít,
když neví co ho čeká.

Vypije doušek, dva či víc,
k prameni když klekne,
a chladnou vodoun svlaží líc,
a nikonu víc neřekne.

Nyní bloudí krajinou,
zapomnění a zkázy,
a touto širou končinou,
s nejprudšími srázy.

Putuje k zapomnění,
naději i hříchu,
a po cestě z kamení,
v tom nejhlubším tichu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nav nav | E-mail | 18. prosince 2015 v 18:47 | Reagovat

Pročetl jsem se archivem básní a jsem spokojen.
Od Vénie mě obzvláště zaujaly básně "Útes" a "Stránky života" ("Kniha mě k sobě volá" - mrazivý záchvěv). Temné a melancholické.
Od Mexafell mimo jiné mytické "Rozjímání". Délka přehnaná není. Napadlo mě, že by se refrén "přemítám" dal obměňovat, ale takto zase drží jednotu.
Znamenitá díla.

2 Mexafell Mexafell | Web | 20. února 2016 v 18:59 | Reagovat

[1]: Moc nás těší, že Tě mé a Véniiny výplody mysli zaujaly. :)
Uvědomuji si, že už je to celkem dávno co jsem napsal nějakou báseň... :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama