Ahoj jsem druhá spolublogařka na volání ve větru a tak sem chci vložit svoji báseň. Jmenuje se útes. Doufám že se bude líbit.
Zelené šaty zavlály
a vlny by si sní pohrály
a jak ona toužila po moři,
po němž srdce zahoří.
Stoupla si blíže ke kraji
a její oči pátrají,
po zpěněných hlubinách,
po dalekých končinách.
Po lesech tmavých dalekých
a po březích temné řeky.
Tam kde ona toužila být,
tam kde jest krásný Luny svit.
Pak udělala další krok
a uslyšela hukot stok.
Pak propadla se do hlubin
tam kde vládne řeky stín.
Zelené šaty zavlály
a vlny si s ní pohrály.
Jak ona toužila po moři
a teď ho má.
Vénie | 15. května 2014 v 21:15 |
Wow, jsi vážně dobrá. Nevím co na to více říxt. Je to...úžasné, perfektní, dokonalé? Ne, to jsou slabá slova. Exceletní? To by možná šlo.