Každý den začíná nocí

Vzteklina

2. dubna 2014 v 22:10 | Silvestr Dvorský |  Volná tvorba
Potkal jsem skřeta. Byl slizký a černý a stál uprostřed mého pokoje.
Bál jsem se. Strašně jsem se bál. Spal jsem. Nevěděl jsem kolik je hodin.
Jen jsem věděl, že už byly dvě hodiny, protože na této hodině se můj
budík zasekl. Ale věděl jsem, že zde stojí a že jen čeká na příležitost
skočit po mě a přehryzat mi krční tepnu.
Zabouchlo se okno a já vyletěl ven dveřmi, a zabouchl za sebou. Myslel
jsem si, že jsem ho tam zavřel a schoval jsem se do kuchyně. Tichounké kroky
se plížily po domě a hledaly mne. Myslel jsem si, že je se mnou konec. Nebyl.
Ale přesto jsem v té chvíly umíral strachy. Myslel jsem si, že zemřu strachy
ještě dřív než ho vůbec napadne kouknout se do kuchyně.
A náhle jsem uslyšel kroky. Přímo tady, v kuchyni. Vlezl jsem pod stůl.
Ale stejně jsem věděl, že dřív nebo později mě stejně najde.
Náhle jsem ucítil jeho slizkou ruku na rameni. Ani jsem se neohlídl a běžel
jsem okamžitě do koupelny a zamkl se tam. Slyšel jsem těžký dusot jeho nohou,
jak běžel za mnou. Uviděl jsem, jak rozsvítil na chodbě. Jeho nemotorná ruka
sáhla po klice. Zmáčkla ji. Skřeta krajně popudilo, že dveře nejdou otevřít.
Bil do nich, škrábal na ně, chvíli se pokoušel utrhnout kliku. Pak se mu
doopravdy, nevím jak, podařilo vtrhnout do koupelny. Koukal mi do očí, jako
hladové zvíře toužil po tom, zakousnout se mi do krku, pomstít se mi za to,
že jsem si dovolil odporovat mu. Vrhl se na mě. Uhnul jsem a on narazil do
stěny. Ještě rozzuřenější se se strašlivým řevem vrhnul opět dopředu.
Pak už jsem viděl jen tmu. Každá vteřina byla pro mne jako trest. Pak jsem
otevřel oči a viděl jsem doktora. Říkal mi, že jsem měl na mále. Že ten pes
měl vzteklinu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sauron Sauron | Web | 3. června 2014 v 16:01 | Reagovat

Skřet, pes, působivý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama