Zjišťuji že tu už dlouho nezazněla nějaká píseň, což se podle mého musí napravit. Dávám sem jednu z mých oblíbených, ale také jednu z nejsmutnějších písní. Prosím, nechte se unášet proudem slov už od pramínku až do daleké země za mořem.
Tak sám strom tu na louce stál
a víc tu nebude stát.
Já znám, vítr písně mu hrál
a víc ve větvích nebude hrát
Ten strom, ten už poslední byl,
jak květ na západ od mlžných skal.
Šel čas a král o válce snil,
a tak jel obhlédnout hraniční kraj.
Ten král srdce ze zlata měl,
jen víc toho zlata chtěl mít.
A když strom, na louce uviděl,
přikázal na něj sekeru vzít.
On řek: ,,Strom jak majetek mám,
jen pojď, kdo chceš zlaťáky dát.
Takový strom já jen jediný znám,
dřevo čarovné má, všichni musí to znát."
A pak král, když strom rozprodán byl,
si seď, s pokladem na klíně spal.
Ve stráži se však zloděj oběvil
a ten chlap mu tu poklad vzal
a utíkal.
Kde spí věčně zloděj i král,
kde jsou všichni hlupáci dnes?
Jen ten strom, co písně ve větru hrál,
rostl tam, kde dneska jen vřes
...jenom vřes, pouhý vřes.
Krásná báseň i krásný obrázek. Báseň je dlouhá což se cení, jsi na skládání nadaná :) hodně štěstí, a skládej dále:)