Chci zde zveřejnit jednu básničku z mé, právě připravované knihy, Tanec v dešti. Není sice jenom moje, to by bylo sobecké říkat, ale tuto básničku jsem složia já a myslím že by stála za zveřejnění.
Byl jednou jeden krásný den
a každý v něm se smál.
Zdobyla ho jedna dívka, jen,
každý ji měl rád.
Ona jak slavík zpívala
a i jak on krásná jest.
V očích se jí zračilo,
nejméně tisíc hvězd.
Jeden chlapec ji miloval,
on jak orel byl.
Stejně vznešený a divoký,
když šel, slunce krásu kryl.
On ji každý den potkával,
na nebi, nad zemí.
Nikdy a taky na věčnost,
oni budou sví.
On Slunce
a ona Měsícem.
Takto se budou,
potkávat.
Je to překrásné, správně zamilované, milé, něžné...nádhera. Kéž bych taky uměla takhle psát