Každý den začíná nocí

Druhý Měsíc - předmluva + 1. Kapitola

17. června 2014 v 15:04 | Mexafell
Dovoluji si Vám představuji mou první povídku. Vznikla spojením dvou obrázků, na jednom byli právě dva Měsíce a ten druhý byl, když jsem si malovala. Pak tomu ještě přispěla trocha filozofie a kreativity. No a vznikla povídka.
Co se stane když se na obloze náhle objeví druhý Měsíc a démoni mohou díky jeho síle ovládnout svět, možná i celou galaxii? Co proti jejich síle zmůžou andělé? A jak tento proces zarazit?
Seznamuji Vás s hlavními (i vedlejšími) postavami:
* Amevyde - Anděl, jedna z nejlepších Nebeských stvoření (pokud jde o magii)
* Serifazé - Démonka z nejmocnějšího rodu démonů Kawerme
* Dystryl - Démon z nejmocnějšího rodu démonů Kawermme, milující Serifé
* Rafael - Démon z rodu Myseri, "mazlíček" Serifé
* Vysoký - Nejvyšší z andělů
* Velký - Vládce démonů
Dost už ale bylo předmluvy, chci začít. (Prosím respektujte pravopisné chyby)

Démoni
"Vkládám v tebe veškerou důvěru, Serifazé."
"Nezklamu vás, můj pane," Serifazé, démonka z rodu Kawerme - jednoho z nejmocnějších rodů démonů, protože ovládají téměř všechnu existující magii stála uvolněně před Velkým. Opírala se o sloup a rty se jí křivily do úsměvu. Štíhlá postava - nyní zahalená do černého pláště s rudým ornamentem ohně vypadala i přes svůj hrozivý vzhled svůdně a elegantně. Bledou tvář lemovaly havraní vlasy, uši byly pozoruhodně dlouhé a zašpičatělé. Nos měla démonka rovný, obočí zlé a výhružné. Nejvíce pozornosti přitahovaly však hypnotizující oči bez zornic.
"To doufám, drahá." zasyčelo to z pod kápě Velkého.
"Dal jste mi šanci, pane. Já ji nemíním promarnit."
"Nemysli si ale, že Nebeské bytosti spí," ozval se drásavý smích. "Taky jdou za našim přítelem, zeptat se, co s Druhým Měsícem. Jenže oni jej chtějí na rozdíl od nás zničit a v tom jim Ona neporadí. Ale nám ano, my potřebujeme Druhý Měsíc k ovládnutí světů. A Ona stojí na naší straně." domluvil a pronikavě se zahleděl na démonku.
"Nezklamu vás, pane." zopakovala Serifazé, "Smím teď odejít a připravit se?"
"Jen jdi, drahá, ale před odjezdem se zde zastav, dám ti ještě pár instrukcí.
Démonka se uklonila a téměř bezhlučně odešla z místnosti. Dveře za ní, se zavřely. Ozvalo se bzučení a pak ticho. Dveře byly opět zapečetěné, aby nikdo nemohl bez svolení Velkého démona vejít do jeho komnat.
Serifazé stála na chodbě dlážděné zvláštním kamenem. Všude plno černých, kouřových a rudých závěsů z neurčité látky. Útulné místo, ale zde démonka nebydlela. Přebývala asi dvacet mil na západ od paláce hlavního démona.
Zavřela oči a soustředila se na svůj domov, aby se do něj mohla takto přemístit. Nejdřív ji na mysli vytanul hustý, tmavý les. Viděla jak se z něj tyčí skála sem tam porostlá křovím a borovicemi. Jak se jí postupně obrázek přibližoval začínala vidět i ústí jeskyní a výklenků, kterými byla skála posetá. Tmavý otvor se přibližoval
Serifazé otevřela oči...

Andělé
"Musíme to zastavit!" třískl Vysoký anděl zaťatou pěstí do stolu na kterém se díky tomu nárazu rozcinkaly pohárky s vodou.
"Jistě, jistě. Ten Druhý Měsíc přivede celý svět do záhuby, pokud se démonům podaří, udržet jej na obloze," prohlásil trpělivě pomocník a radní Vysokého. Měl zavřené oči a žmoulal si kořen nosu.
"Démoni přijdou na způsob jak jej udržet..." připomněla jedna ze zasedajících, ale zarazila se, jakmile zachytila pohled Vysokého.
"Tak jim to překazíme," vstal ze židle rádce. "Vyšleme jednoho z andělů, aby se šel zeptat Jí."
"Jí? Myslíš věštkyni?" zaváhal vysoký.
"Ano." přikývl rádce.
"To není tak špatný nápad," zamyslel se Vysoký a zaujal podobnou pozici jako radní.
"Ale nikdy jsme ji nevěřili, nebyli u ní... A prý napomáhá démonům." vyřkla svou domněnku další z dam.
"Jinou možnost nemáme?" otázal se vládce.
"Ne, pane." odvětil pokorně rádce.
"V tom případě můžete jít. Ale radní,..." odvolal si ho Vysoký stranou. "...Přiveďte mi Amevyde."

Radní zaklepal na dveře, nikdo se neozval, tak vešel. Překvapením vyvalil se zadíval na výjev který mu byl právě předložen. Amevyde seděla na zemi se zkříženýma nohama a křídly rozepjatými. Kůže na nahém těle se bíle třpytila a jiskřila, oči hleděly nepřítomně.
"Neruším?" zeptal se radní který byl vyvedený z míry a nevěděl co jiného říci.Záře okolo Amevyde se začala vytrácet. Oči dostaly vidomý výraz a hned si našly viníka vyrušení. Zamračily se. "Ani ne." Dívka vypadající na osmnáctý rok - doopravdy ji bylo asi tisíc pět set - vstala a oblékla na sebe jednoduché, bílé šaty. "Co jste mi chtěl?" hovořila a přitom si vyčesávala dlouhé zlaté vlasy do drdolu.
"Žádá si vás Vysoký."
"Ano? Vyřiďte mu že za ním večer přijdu."
"On vás chce vidět hned."
"Hned?!" Amevyde pozdvihla jedno obočí.
"Ano hned."
Dívka si povzdychla.
"Co jste to tu vlastně dělala?"
"Experimentovala."
"Experimentovala?"
"S energií a magií. Ještě nemám schopnosti ani jako nejslabší démon."
"Máte schopnosti odlišné od démoních a v našem měřítku jste jedna z nejlepších. Máte dost energie a magických schopností, abyste zvládla průměrného démona." chlácholil ji radní. I když vše co říkal byla pravda, na Amevyde to nezapůsobilo. "Průměrného? Průměrného?! A co ti nejmocnější démoni z rodu Kawerme?!"
"Ti jsou pro nás v podstatě nepřemožitelní. Téměř. Ale dost řečí, teď půjdete k Vysokému."
Amevyde obrátila oči v sloup, ale podrobila se.
Vyšli na chodbu.
"Sakra!" ulevil si radní, který si ve dveřích zavřel svou dlouhou róbu a teď ji marně tahal ven.
Amevyde se tomu komickému obrazu zazubila a pomohla radnímu se vyprostit.
"A šaty sou v háji!" zamumlal a v návalu vzteku kopl do dveří. Zakvílel, jak se nešikovně udeřil do palce. Chytil se za nohu a chvilku poskakoval na místě.
Amevyde se už neudržela a vyprskla smíchy.
"Ještě se smějte," lamentoval radní.
"Tak se nezlobte," pochichtávala se Amevyde a podepřela radního, aby mu pomohla.
"Pusť mě! Už je to dobré! Já sám!" vymanil se z andělova obětí, strnul a zasyčel.
"Mám vás chytit?"
"Ano!"
"Nemáte zlomený palec?"
"Je to dost možné." zavrávoral a sklátil se na anděla. Pak mlčky pajdali k síním Vysokého.

"Vstupte," Vysoký položil číši zpět na stůl a zadíval se na dveře, které se začaly pomalu otvírat. "Co jste vyváděl?" zalapal po dechu, když spatřil kulhajícího radního, podpíraného andělem, kterého si nechal zavolat.
"Mám vám to povídat?"
"Rád vás vyslechnu."
"Nejdřív jsem si přivřel a zničil šaty ve dveřích," řekl a ukázal Vysokému zničenou vlečku, "Potom co jsem kopl do dveří a zlomil si palec, jsem se do těch šatů zauzloval a přitom se praštil čelem do stěn," pohladil si na čele velkou bouli, "Jak jsem se snažil najít rovnováhu, vrazil jsem do sochy a jen tak, tak se zachytil strážného, kterého jsem vzápětí porazil a při pádu si zvrtl kotník." ukázal nohu na které kotník byl velký už asi jako menši míč na kopanou. "Zbytek cesty - až na pár stržených závěsů, vysypaných oken, tržných a řezných ran - naštěstí jen velice drobných a povrchových - a pár dalších boulí a modřin, proběhla cesta od Amevedinina pokoje k vašemu celkem obstojně." Odmlčel se pro nádech a mnul si zlomený nos. "Prostě den blbec, nebo ten váš anděl přináší smůlu!" I přes napuchlý a zfialovělý red se na Vysokého zakřenil.
Vysoký na něj fascinovaně hleděl s nedůstojně otevřenou pusou. "Moje... Mo... Mo... Moje... Moje... socha?! Co je s ní?"
"Naštěstí nic, naneštěstí spadla na mě."
"Chvála Bohu..." vydechl úlevou Vysoký.
"Smím se zeptat proč jste si mě ráčil zavolat, můj pane?" vložila se do debaty Amevyde, která zatím stála nepovšimnuta, opřená o zeď.
"Jistě," zaměřil Vysoký svou pozornost na ni. "Mám pro tebe poslání."
"O co jde?"
"Nech mne domluvit. Víš o Druhém Měsíci?"
"Jistě."
"Démoni o něm ví také. Dodává jim energii. A to víc, než bychom chtěli. S jeho pomocí dokážou ovládnout svět a možná i okolní světy. Za nějakou dobu by mohli ovládnout celý vesmír."
"Rozumím, ale co s tím mám dělat já?"
"Určitě víš že i Druhý Měsíc je na nebi jen omezenou dobu a to jeden měsíc - teď už jen tři týdny."
"Ano, vím."
"Dobře. Démoni tento Měsíc tedy potřebují. Musí tím pádem zařídit, aby na nebi přetrval. My jim to musíme překazit. Půjdeš za věštkyní, zjistit co budou démoni dělat a kdybys to dokázala, zeptej se a skus i zařídit, aby Měsíc zmizel rychleji či ihned."
"Chápu, ale... nebude to riskantní?"
"Samozřejmě že bude, ale při této hře se bude muset riskovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 18. června 2014 v 21:16 | Reagovat

Ta povídka má hrozně zajímavý námět. Démoni bojující s anděly kvůli Druhému měsíci. Ano, opravdu zajímavé. :) Jen by možná stálo za to to trochu opsat. Vtěsnat do toho i popisy, protože takhle čtenář ví, co postavy dělají, ale nemůže si to představit. :)
A jak už jsem psala na alíku, máš v tom dost chyb. Samozřejmě jde o překlepy, o nichž už jsme se bavily. Ale i čárky, nějaká chybná slova. Nevím, kolik ti je, ale možná ještě ani netušíš, že je to špatně. Stálo by za to s někým poradit předtím, než dílo vpustíš do světa. Já se ti klidně jako betačtenář nabízím. :D

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 19. června 2014 v 20:20 | Reagovat

[1]:Šlechetná a statečná nabídka. Děkuji, přijímám. Líbí se mi, že jsi otevřená a vše co se ti nelíbí řekneš, budeš dobrý kritik. Ještě jednou díky. Na alíkovi si o tom promluvíme, ano?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama