Jde o pokračování básně ArwenVečernice. Dnes a včera byl pro mne strašný den a napadaly mě samé hororové věci, a kdyby Arwen nenapsala tuto báseň, napsal bych jí já. Tak je tu dvojka, druhá verze, mužská, chlapecká, jako od skoro třináctiletého blonďáka, co jen mylsí a nekoná!
Takový ten pocit.........Když vím, že za mnou někdo jde
Takový ten pocit.........Když myslím, že se zabiju
Takový ten pocit.........Když vidím krev
Takový ten pocit.........když mě někdo řekne: "Miluji tě!"
Takový ten pocit.........Když mi někdo řekne: "Nemiluji tě!"
Takový ten pocit.........Když vím, že jsem přetáhl čas
Takový ten pocit.........Když ve schránce najdu dopis
Takový ten pocit.........Když se vzbudím se střevní chřipkou
Takový ten pocit.........Když najdu věc, co jsem považoval za ztracenou
Takový ten pocit.........Když mi vítr na chvilku vezme možnost nadechnout se
Takový ten pocit.........Když beru poslední chlebíček z tácu
Takový ten pocit.........Když končí rok a zase začíná nový
Takový ten pocit.........Když ve filmu řeknou: "Král zemřel. Ať žije král!"
Takový ten pocit.........když někdo zaklepe na dveře
Takový ten pocit.........když bez vyzvání vstoupí
Ohó, taky zajímavé, ale všechno není tak zlé, jak jsi říkal na začátku