Každý den začíná nocí

Druhý Měsíc - 3. Kapitola

31. července 2014 v 12:09 | Mexafell
Démoni
Serifazé zavřela oči a zhluboka se nadechla, než zaklepala na pozlacené dveře které vedly do sálů Velikého. Ozvalo se zaskřípění a dveře, nebo spíše brána se začaly pomalu otvírat. Ještě jeden nádech a výdech a pak vstoupila do místnosti. Bylo v ní šero i když do stmívání ještě chvíli zbývalo, okna totiž někdo zatáhl těžkými rudými závěsy. Osvětlovalo ji jen pár svíček a oheň v krbu u kterého zády otočena ke dveřím stála zahalená postava.
Serifazeiny kroky na kamenné podlaze zněly dlouhou ozvěnou, jak kráčela k Velkému démonovi. Zastavila se asi dva metry od něj a vyčkávala, nerozhodně přešlápla, když se démon stále neotáčel.

Odkašlala si, aby na sebe upozornila.
"Vím, že jsi zde, Serifazé." zašeptal hlas. Hlava pod kápí se naklonila na stranu. Objevila se ruka, jeden prst namaloval v prostoru pár znaků a dveře kterými Serifazé přišla a zůstaly otevřené se zavřely a klíč v nich se otočil, ruka klesla. "Teď nás nikdo nebude rušit..." hlas pod kápí se změnil, už to nebylo skřehotání, teď to byl hluboký a melodický, ale tvrdý a zlý hlas.
Démon se otočil, ze tmy pod kapucí sálaly dvě chladně modré tečky, jak dva kusy ledu. "Takže, ty instrukce, ano?! Jsi stopařka?"
"Ano, to sám přeci víte."
"Jistě. Musíš se sejít s andělem kterého vyslaly nebeské bytosti."
"Mám ho zabít?"
"Řekl jsem snad něco takového?"
Serifazé sklopila oči. "Ne, můj pane. Co mám s tou nebeskou bytostí provést?"
"Setkáš se s ní a cestu projdete společně."
"Smím vědět proč, pane?"
"Dnes ke mně promluvila Ona. Prý jestli nám má pomoci, potřebuje, anděla i tebe a andělovi by se po cestě mohlo něco stát."
"A co když nebeskou bytost po cestě nezastihnu?"
"Ale zastihneš, když budeš za zítra v podvečer na rozcestí Zrady." slova Velkého byla mrazivá, až do morku kostí.
"To je vše, co jste mi chtěl, můj pane, říct?"
"Ano."
"Smím odejít?"
"Ještě ne, pojď se mnou." udělal gesto rukou a na protější stěně se začaly rýsovat schody.
Serif na sucho polkla, ale stoupala za Velkým, po schodech nahoru.
Na konci dlouhého točitého schodiště byly tveře, Velký na ně položil špičku prstu a ty se s třesknutím rozrazily. "Vejdi." vybídl spíše rozkazem Serif a ta poslechla. Velký za nimi dveře zavřel a chvíli nad nimi mluvil, zapečetil je.
Místnost to které vešli byla ohromná, ne jen svou velikostí. Bylo to kruhové podlaží se stropem který neslo mnoho sloupů po celém obvodu kruhu, tak, že vypadaly téměř jako zeď. Na stropě bylo obrovité zrcadlo, které odráželo podlahu pomalovanou mnoha symboly dohromady tvořícími pentakl.
Velký luskl prsty a až teď si démonka povšimla že na každém třetím sloupu je připevněná louč, která hoří... modrým plamenem. Magický oheň, používaný k rituálům.
Serifazé se zadívala na strop.
"Svlékni se," ozvalo se za ní.
"Prosím?" zaraženě se otočila a zůstala překvapeně zírat na Velkého. Plášť s kápí ležel opodál na zemi a teď bylo vidět vše co se pod ním skrývalo. Démon byl téměř jednou tak vysoký, než byl v plášti. Teď zcela nahé, svalnaté tělo s rudou až černou kůží bylo poseto mnoha znaky, které se mísily s jizvami z bitev. Tvář stejně zbrázděná šrámy, jako jeho tělo, se podivně usmívala. Přes oči bez zorniček z kterých sálal modrý plamen se táhl tmavší, až černý pruh kůže. Z čela trčely spirálovitě zakroucené rohy. Havraní vlasy mu splývaly až na záda ze ktrých vyrůstala blanitá křídla.
"Svlékni se," vyzval ji opět Velký, "ať může být rituál proveden."
Po chvíli váhání, musela Serifazé poslechnout.
Velký k ní přistoupil, v jedné duce držel dýku a v druhé misku s krví, z jednoho jeho předloktí stále tekla krev. "Napij se, musíš být propojena s naši mocí, abys tento úkol dokázala. V krvi je síla." S tím ji podal misku a sledoval jak démonka polyká jeho vlastní krev, vrátila mu nádobu, byla způli prázdná. "Podej mi ruku." s tím ji řízl do paže a znovu, až vytvořil pentagram ze kterého prýštila krev, kterou on chytal do misky. Smísil obě tekutiny a prstem který namočil do krve ji začal po celém těle malovat, jako by si hrálo malé dítě. Skončil a prohlédl si své dílo, pak začal něco tiše mumlat a tančit kolem démonky, která stála bez hnutí, jakoby v transu. Tanec se zrychloval a modré plameny se třepetaly do rytmu tance. Ze tmy, které sloupy vrhaly se vykradly stíny a ty se postupně přidávaly k složitému tanci, po čarách pentaklu na podlaze.
Serifazé se začala svíjet a klesla na kolena. Vše ustalo, stíny se vytratily, jen démonka se nepřestávala třepat. Velký přistoupil a klekl si k ní, vzal její hlavu do svých pařátů a přitiskl své ústa na její. Serifazé v moment spojení jejich rtů pocítila obrovský příval magické energie, jako by ji zalévala vlna z rozbouřeného oceánu. Pak omdlela...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 9. srpna 2014 v 8:24 | Reagovat

Pěkně napsané, možná mi přijde e zajímavé scény utíkají moc rychle a že si z jich tak moc nezapamatuju...

2 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 16. srpna 2014 v 18:20 | Reagovat

[1]: Že?! Mně to taky tak příjde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama