Každý den začíná nocí

Druhý Měsíc - 4.kapitola

21. srpna 2014 v 1:33 | Mexafell
Andělé
"Proč nesmím létat?" rozhořčeně rozhodila rukama Amevyde.
"Je to moc nápadné." Vysoký anděl stojící vedle Amevyde, hleděl na vycházející slunce, které se prodíralo řídnoucí mlhou. Paprsky se odrážely od oken bílého zámku, který stál za oběma postavami. Jemný vánek dal do pohybu okvětní lístky třešní, které sem přivál z nedaleké zahrady. Mraky, které jim doslova tekly kolem nohou, vytvářely dojem, že zámek je postavený na obrovském oblaku, i když, ve skutečnosti to byl jen vrcholek hory.

"Cesta by trvala kratší dobu a byla by větší naděje, že překazíme plány démonů." zaprotestovala.
Vysoký zavrtěl hlavou. "I bez křídel z tebe bude vyzařovat nebeská magie. Budeš se dát snadno nalézt a budeš snadným terčem, nejen pro démony."
Amevyde odevzdaně svěsila ramena. Zavál slabý poryv větru a spolu s okvětními plátky nesl i bělostné peří z křídel anděla. Amevyde, nyní bez křídel - vypadala spíše jako člověk než anděl zdrceně pohlédla na Vysokého. "Ještě nějaká opatření?"
"Víc už udělat pro skrytí tvé identity žel nemůžeme, ale dám ti radu; při cestě vyhledávej společnost. Budeš-li si muset vybrat mezi lesem nebo hostincem, ber hostinec, přidávej se k dalším putujícím osobám o kterých si budeš myslet, že nejsou démoni. Ale hlavně dbej na své instinkty." Vysoký anděl se pousmál a poklepal Amevyde na rameno. "Už bys měla vyrazit, abys byla k večeru alespoň u rozcestí Zrady."
Amevyde se unaveně usmála, překontrolovala si sponu na bílé pláštěnce, kterou rozechvíval vítr a na rozloučenou přiložila palec a ukazováček pravé ruky na obočí. Vysoký ji odpověděl stejně a pak se ještě dlouho díval do bílých mraků kde se rozplynul poslední cípek Amevydiiné pláštěnky...

Démoni
Serifazé se zvedla na lokti do polo-sedu, tak spatřila Velkého, už téměř oblečeného, jak sedí vedle ní a pozoruje východ. Slunce dosahovalo už úrovně vrcholku nejvyšší hory a vyzařovalo energii, kterou do sebe Velký automaticky natahoval, jako nějaký solární panel.
Serifazé zašátrala po oblečení, pátrající ruka ho nikde ve svém dosahu nenašla, tak se démonka musela zvednout. Leželo pohozené tak, jak ho ze sebe včera svlékla. Snažila si vzpomenout co se stalo po tom, co je Velký propojil. Na nic nepřišla. Neobtěžovala se s nasazováním chráničů, navlékla na sebe jen vrchní róbu, kterou v pase stáhla opaskem, ze kterého prve sundala meč. Zbytek šatstva si hodila přes ruku.
"Pojď ještě sem." vybídl ji Velký.
"Ano?! Co ještě?"
"Něco, co jsem včera nestihl dodělat." Odvrátil se od slunce. "Zaprvé; musíš vědět, že jsi se mnou ve spojení. Budu vědět o každém tvém kroku. Jestli se něco pokazí, nebo přejdeš na stranu nebeských bytostí, zabiju tě. Vím že bys toho byla schopna, máš v sobě i krev elfů a ti byli vždy nakloněni spíš ke straně světla - i když ti z tvého rodu ne. A zadruhé..." odmlčel se a vstal, "...využijeme toho že jsi trochu elf a necháme toho elfa promluvit, zakryjeme jím, tvou převážně démoní identitu."
"Jak to chcete provést?" zachvěl se trochu Serif hlas.
"Sám nevím. Podej mi ruce." Ukázal jí dlaně a čekal až mu na ně démonka položí své. Zavřel oči a soustředil se. "Asi potom budeme oba znovu muset načerpat energii, ale mělo by to být užitečné." zamumlal, zatímco kolem démonky se vznášela namodralá kouřová clona. Velký svěsil ruce podél těla. "Mělo by to fungovat, překryl jsem tvou silnější démoní auru, tou elfí. Teď už můžeš jít. Měla bys vyrazit nejpozději za půl hodiny."
Serifazé přikývla a vydala se po schodech dolů, aby se ještě stihla řádně obléct.
Velký démon se však znovu usadil a díval se do slunce, stojícího teď už dosti vysoko nad horami...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama