Každý den začíná nocí

Následky minulosti

15. září 2014 v 15:00 | Mexafell |  FanFiction
Jde o mou první FanFiction povídku a navíc o můj první slash. Snažila jsem se tolik nerozepisovat, abych to pak zde mohla uveřejnit. Přece ale jen by bylo dobré to trochu věkově omezit, řekněme 15+. Jinak Vám, kteří jste již toho věku dosáhli, přeji příjemné čtení. :)


Návštěvy z Temného hvozdu nebyly v Roklince nijak moc neobvyklé, ale také nijak časté. Lesní král elfů už nejspíše zapomněl na tu nepříjemnost, kdy dvojčata Peredhelova vypila při poslední návštěvě hvozdu všechno jeho oblíbené víno do poslední kapky a bez větší náhrady odjela domů. Od tohoto maléru se král stýkal s elfy z Roklinky jen z důvodů pracovních. Evidentně se ale vše urovnalo, protože zde byl Thranduil i s Legolasem.
Od příjezdu už uplynuly dva dny a do loučení jich pět zbývalo. Legolas se tedy snažil užít krásu údolí Imladris jak jen mohl - zatímco jeho ada si vychutnával krásu červeného vína.
Legolas vyšel na balkón a rozhlédl se. Jemný vánek mu čechral zlaté vlasy a zapadající slunce si hrálo s barvami žloutnoucího podzimního listí. Vodopád hučel svou krásnou píseň a do toho hřmotu cvrlikali ptáci usazení na ovocných stromech a keřích v zahradě pod balkónem.
Legolas nasál do plic vzduch provoněný tlejícím listím a sklouzl pohledem na své ruce položené na zábradlí. Chvíli se díval, než mu došlo co upoutalo jeho pozornost. Stříbrný prsten s modro-zeleným kamenem. Kámen se v záři zapadajícího slince leskl a třpytil.
Zlatovlasý elf se pousmál nad tou krásou vytvořenu zručnou rukou elfího kováře. "Kdo mi tě dal?" zeptal se prstenu, nevybavoval si, jak k prstenu přišel. "Elladan." odpověděl si záhy. Tvář se mu zkřivila pod náporem vzpomínek vážících se ke šperku. "Co vlastně dělá, prý tu je, ale od příjezdu jsem ho neviděl. Neviděl jsem ho vlastně pět set let." povzdechl si. "Měl bych za ním zajít?" směřoval svou otázku opět na prsten. Ten se zaleskl v kladné odpovědi a pak pohasl společně se sluncem, které už se neudrželo na obloze a zapadlo za výběžky skal obklopující Imladris.

Legolas kráčel po chodbě. Před chvílí povečeřel a teď mu vrtalo hlavou, že Elladan se neukázal ani tentokrát, zatímco jeho dvojče, Elrohira, bylo vidět všude. Nosí Elladanovi jídlo do pokoje, je snad nemocný? Lžou mu, když tvrdí že je tady? Nebo snad už není... Tuhle otázku Legolas rychle zamítl. Však odpověď za chvíli zjistí, mířil totiž k Elladanově pokoji.
Světlo pochodní připevněných na stěnách ozařovalo chodbu a lesklo se na stříbrných nitkách jimiž byla prošitá Legolasova róba. Chodba se stáčela doleva a napravo byla teď jedna menší teráska.
Legolas neodolal a na chvíli se zastavil, aby se pokochal krásou noční oblohy. Jen tam tak stál s rukama volně svěšenýma kolem boků a róbu nedbale zapnutou, takže mu zčásti odhalovala hruď. Byl naprosto uvolněný a jen vstřebával klid noci, který byl jako balzám pro jeho ustaranou mysl. Zareagoval pouze slabým výkřikem, když se mu kolem pasu ovinula ruka a druhá mu přistála na ústech, aby nemohl víc křičet. Obě ruce, jako nějaká chapadla ho vtáhla do dveří naproti terase, kterých si prve nevšiml. Legolas kopal a zmítal se v pevném sevření, snažil se alespoň strhnout ruku z úst, škrábal a pokoušel se i kousat.
"Ššš, Lassi. Buď v klidu, ať nás neslyší." ten hlas mu někoho připomínal ale nedokázal teď nad tím přemýšlet. Nechtěl, aby se stalo něco, co už zažil a měl z toho trauma mnoho let. Podařilo se mu jednou svou rukou dostat k pasu, ale s hrůzou shledal, že dýku kterou s sebou běžně nosil nechal před večeří ležet na posteli a nevrátil se pro ni. V duchu zaklel a s novou vlnou hysterie se opět zazmítal, neudržel rovnováhu a přepadl na zad, rovnou na útočníka. Až na zemi se mu vrátila schopnost chladně uvažovat. Bleskově se přetočil na břicho a jeho ruce si až vražednou rychlostí našly krk útočníka. Zděšeně a udiveně vyvalil oči, když si konečně uvědomil s kým to vlastně zápasí. Tmavě hnědé až černé dlouhé vlasy, které nyní zčásti zakrývaly jeho obličej, černé oči v kterých se nyní zračil strach, rovný nos, jemně růžová pleť a konečně ty které všechny vybízely k polibku a k Legolasově hrůze z jejich koutku vytékal pramínek krve, to vše bylo tak nezaměnitelné.
"Lindire?!" ještě chvilinku zůstal Legolas na elfovi sedět a svíral mu hrdlo, zatímco Lindirovi ruce se snažily svému tělu umožnit přísun vzduchu. Zcela zděšen, se Legolas stáhl do kouta pokoje, opřel se čelem o stěnu a snažil se uklidnit.
Lindir se zatím zvedl na loky, mnul si krk a kašlal krev.
"Lindire, co tě to napadlo?!" vydechl Legolas.
"Nepředpokládal jsem, že budeš tak vyvádět, Lassi." chraplavě se zasmál a vykašlal další dávku krve. Usadil se a otřel si hřbetem ruky ústa. "O mě si nedělej starosti, je to moje chyba." Pousmál se a Legolas mu úsměv váhavě opětoval a pomohl mu na nohy.
"Rád tě zase vidím, příteli." objal Lindira Legolas. "Ale proč to divadýlko kolem toho? Nemuselo to pak dopadnout takto." Rukou poukázal na rudé fleky na Lindirově rouchu.
"Ty nevíš?" nasadil černovlasý elf sladký hlas a přejel prstem Legolasově odhalené klíční kosti.
Legolas v novém návalu zoufalství zaklonil hlavu. "Ne, znovu už ne, prosím. Valar!" vydechl, ale černovlasý elf ho neslyšel, strhl ho na zem a obkročmo se na něj usadil. Lindirovy prsty rychle rozepínaly stříbrné knoflíky na světle zelené róbě. Tmavé vlasy polechtaly Legolase na břichu, když elf pomalu přibližoval hlavu k jeho krku. Mlsně si olízl rty a pak i Legolasův krk. Lindirovy rty pomalu sjížděly dolů aniž by se odlepily od kůže k níž se tak lačně přisály. Na chvíli se zastavily, když černovlasému elfovi se zachtělo pohrát si s Lassovými bradavkami a břišními svaly. Lindirovi ruce sjely k pasu elfa pod ním a začaly z něj uvolňovat vrstvy látky. Horká ústa se přiblížila k Legolasově klínu.
"Ne, Lindire. Prosím... Ne..." Legolas šeptal a hlas mu přece ochraptěl.
Elf klečící mezi jeho nohama zvedl hlavu a to co viděl ho vyděsilo; Legolas ležel, tak jak dopadl, když byl stržen k zemi. Ruce rozhozené, nohy díky Lindirovu počínání roztažené od sebe, hruď odhalenou. Celý se chvěl... Ne chvěl, třásl, jako v bolestech. Hlavu měl zvrácenou na stranu a lapal po dechu. Z vytřeštěných očí, z kterých se dal vyčíst pouze strach tekly proudy slz. Plakal.
"Co se děje, Lassi?" Lindir se přitáhl k Legolasově hlavě. "Co se stalo? Řekni mi to, já tě před tím ochráním," pohladil ho po zlatých vlasech.
Legolas se sípavě nadechl. "Je to dlouhý a bolestný příběh," zašeptal.
"Má šťastný konec?"
"Nevím."
"Tak mi ten příběh pověz a já ti řeknu jestli má, nebo ne. Chtěl bys to vědět?"
Legolas souhlasně zamručel a položil si hlavu Lindirovi na rameno. "Je to už celkem dávno. Asi pět set let." začal se pomaličku uklidňovat Legolas. "Vydali jsme se na menší výpravu po severozápadní části Rohanu. Já, Elladan, Elrohir a Elros, můj dávný přítel z Temného hvozdu. Chtěli jsme se jen povyrazit. Vyjeli jsme nalehko. Přespávali jsme pod širým nebem a když jsme potřebovali, něco jsme si ulovili. Byl to krásný způsob jak se na pár dní zabavit s přáteli a utéct od povinností.
Byli jsme už čtvrtým dnem na cestě a chtěli jsme se utábořit. Dvojčata naznala že by se k večeři hodilo i maso, tak vzali Elrose a šli něco obstarat, zatímco já jsem připravoval oheň a doplňoval zásobu vody z pramínku u kterého jsme zastavili. Zrovna když jsem se otáčel s měchy naplněnými vodou, někdo mě - podobně jako ty - chytil a strhl k zemi. Byl to Elros. O to jsem byl překvapenější. Nedokázal jsem se bránit. Rychle si mě vzal. Hrozně to bolelo." Legolasovi se znovu draly do očí slzy, ale přesto pokračoval. "Když se blížil vrcholu, přihnal se odněkud Elladan a Elrohir. Elros mě nechal být a postavil se dvojčatům. I neozbrojený byl smrtelně nebezpečný, ale oni ho zabili. Omdlel jsem. Když jsem se probral k vědomí, bylo vedle mne malé spáleniště. Zabili ho a spálili." Legolas se rozplakal naplno. "Byl to můj přítel..." zaryl prsty Lindiovi do paže.
"Ššš, Lassi. Už je to pryč. Už se to nestane."
"Elladan mi pak dal tento prsten." ukázal skvost co měl na prstu. "Kdysi jsem ho dal Elrosovi a nechtěl jsem ho přijmout zpátky, ale on mě přemluvil. Pak už jsme jen rychle zametli stopy a jeli domů." Legolas pohlédl Lindirovi do očí. "Jaký je to tedy konec?"
"Spíše smutný, ale ještě ho můžeš změnit." povzbudivě se usmál.
"Jak?"
"Jdi za Elladanem a nech promluvit své srdce. Miluješ ho. Cítím to."
"Ale co když odmítne?"
"Nejsi mu lhostejný. Často o tobě mluví." usmál se a pomohl světlovlasému elfovi na nohy.
"Tak nakonec děkuji, Lindire." usmál se Legolas mezi dveřmi. Lindir mu odpověděl kývnutím hlavy a pak osaměl.
Pomalu přešel k oknu u kterého byl stolek a na něm stála láhev. Nalil si. "Přišel jsem o Legolase, ale dal jsem mu štěstí." usmál se na rudou tekutinu v poháru který přiložil ke rtům.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 15. září 2014 v 15:25 | Reagovat

No, kdyby to sakra jen nebylo o elfech...
Fakt si nedokážu představit Legolase, jak ho někdo znásilní. Tedy, dobrovolně znásilní.
A s kolika elfy tedy Legolas spal? Nějak jsem se v tom ztratila :-)

Ne, to je jen moje rýpání. Legolase zkrátka nesnáším....

2 Aredhel Aredhel | Web | 15. září 2014 v 19:23 | Reagovat

Nemám moc ráda slash, ale to neznamená, že to není dobře napsané. Je. Rozhodně bys měla ve fanfikci pokračovat.
Jenom bych příště možná použila jiné jméno než Elros pro "hlavního záporáka".Já vím, že ses nejspíš inspirovala Jacksonovým hobitem, ale číst, že "Elladan a Elrohir Elrose zabili" je pro mě prostě hodně divné.
Rozhodně napiš ještě něco!

3 Morell Morell | Web | 16. září 2014 v 21:18 | Reagovat

[1]: Mno popravdě, pokud bys počítala všechny fanfikce, tak bys asi vylila oči, už je to dost dlouhý seznam, ale Thranduil ho rychle dohání. :-D

-----------------

Uchvátané, ale hezké, divoké.

4 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 19. září 2014 v 16:05 | Reagovat

[1]: V této povídce jen s jedním :D

[2]: Děkuji za podporu a radu, to jméno se tam opravdu moc nehodí

[3]: Má to být trochu tvrdšího rázu :D

5 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 17:13 | Reagovat

Stejná otázka jako u Irith, to vážně Legolase přeřízla polovina Středozemě? :D

Ne, je to dobře napsané... Ale pro mou citlivou dušičku trošku moc... moc.

To mě přivádí k otázce - má to rating 15+ ale nebylo ti tou dobou 13? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama