Každý den začíná nocí

Druhý Měsíc - 5.kapitola

9. listopadu 2014 v 18:12 | Mexafell
Velice se omlouvám za poněkud delší neaktivnost při psaní této povídky. Ale nějak mi nešlo psát. Nemohla jsem najít odvahu pustit mé hrdiny do světa plného nebezpečí a nástrah. Musela jsem se rozhodnout, jestli tuhle kapitolovku nechám být a pustit se jen do jednorázovek. Nakonec jsem se rozhodla pokračovat. Doufám, že to někoho potěší. :) Nyní přeji příjemné čtení.


Démoni
Serifazé se ještě v duchu smála svému výrazu když těsně před odchodem z paláce pohlédla do zrcadla visícího na stěně. Ta užaslá maska na její tváři byla nezapomenutelná, a nebyla její. Nebyl to její obličej. Ty oči... s černými panenkami. Ona panenky nikdy neměla!
Jemně se při té vzpomínce zachvěla. Ale bylo to nezbytné, teď vypadala spíš jako elf. I ty uši měla, stejně velké a špičaté. Zmizela sice její fráze démona, které vypadala jako tetování, ale k něčemu to bylo, uvědomovala si, jestli má ošálit anděla, bude to lepší takto než s černými pokroucenými runami na bílé kůži, kterých si každý všimne.
Rychle se ohlédla. Měla utkvělý pocit, že ji někdo sleduje, někdo, nebo něco. Prostě se jen necítí ve své kůži to je celé. Kdo by ji sledoval? Napínala však všechny smysly a co chvíly zaregistrovala nějaký ten pohyb. Strnula. A pak rychle jako blesk zmizela v porostu u cesty.
"Aby to sám Vysoký spral!" zaklela když si uvědomila že se ukryla v porostu svrbky. Příliš pozdě, šlahouny s trny, které byly plné nijak silného ale vůbec ne neškodného jedu se Serifazé omotaly kolem levého předloktí a tekutina z jedových trnů už začala dělat svou práci. Na bílé kůži se objevil zarudlý flek a naskočil na ni puchýř.
Serifazé znovu zaklela a dala se na ústup. Vymotala se ze křoví a zarputile si škrábala předloktí. Rozhlédla se a našla si příhodnější místo v neškodném keři pupavic. Podmračeně hleděla na cestu. Asi pět minut. Pak se ze zákrutu cesty vylouplo něco podivného. Pohybovalo se to po čtyřech nohách, tělo mu pokrývaly šupiny. Kývalo to velkou hlavou, tvarem připomínajícím hlavu koně, ale se zobákem orla. Za sebou to táhlo dlouhý ocas, rovněž pokrytý šupinami.
Zvíře - pokud se tomu dá říkat zvíře - se zastavilo přesně na úrovni se Serifazé a pohlédlo na ni očima z kterých sálal zlatý plamen. Dívalo se moudře a nijak nepřátelsky. Pak si to loudavým krokem namířilo k démonce.
Serifazé strnula při pohledu do těch planoucích očí. Cítila jak ji drží na místě, ale necítila strach, ani když si to ta bytost namířila k ní. Naopak tělo jí zaplavil pocit radosti. A když se zvíře došouralo k ní a olízlo ji tvář, uvědomila si, že se vlastně nejedná o žádné zvíře, ale o démona. Přesněji o démona z rodu Myseri. Ti dokáží měnit tvar, barvu, velikost a hmotnost, jak se jim zamane.
Serifazé objala démona kolem krku a spojila jejich mysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama