Zlatavé listí na větvích visí,
ve větru mírně se třepotá,
jak stromu stuhlé, zmrzlé prsty.
Lesy opět halí temnota.
Drozd na haluz usedá.
Na sukovitou paži stromu.
Pírka čechrá si. Zíma, zima.
Přelétá k zahradám domů.
Ve větru vzdychá si starý hvozd,
dubů háj, už bez šatů.
Habroví ční jak rybí kost.
A buky přednost daly zlatu.
Těžké mraky. Těžké jak olovo.
Černá obloha, kovová šeď.
Přídoda už tiše spí.
A první vločka padá. Teď!
Krásný :)) Máš talent! :)