Každý den začíná nocí

Ti kteří nesní

13. prosince 2014 v 21:12 | Mexafell |  Povídky
Fanfikcička na komiks od Neila Gaimana, Sandman. Smysl by vám to mělo dávat i tak, ale pokud jsete znalí tohoto díla, budete z toho mít větší požitek :)

Malíř seděl u čerstvě napnutého plátna a jemnými štětinkami štětce si přejížděl po hřbetu zápěstí. Třepetavé světlo svíčky ozařovalo jeho ztrhanou tvář. Prsty si prohrábl týdenní strniště, které mu vyrašilo na bradě, a povzdechl si.
Odbila půlnoc.

Promnul si unavené oči, tolik toužil si jít lehnout a zachumlat se do teplých přikrývek. Nemohl, měl strach. Strach ze spánku. Bál se bezesných nocí, které jej pronásledovaly už od dětství. Třásl se, když zaslechl zapraštění ve stropních trámech, stranil se tmy. Neměl rád moc lidí a nenáviděl samotu.
V mládí slyšel vyprávět o Věčných. O těch, co tu byli, když se začal utvářet svět, než si lidé vymysleli bohy. O sedmi sourozencích. Osudu, který tu byl první a osudy všech má zapsány v knize připoutané k zápěstí. Smrti s Anchanem na krku a okem Vedžat. Snovi s rudým kamenem, pytlíkem snového písku a podivnou helmicí. Zkázovi, který svůj úřad opustil. Touze, o které nikdy není známo, zda je žena či muž. Zoufalství s jejím prokletým prstýnkem s hákem. A Deliriu, která je nejmladší a kdysi bývala aspektem radosti.
Malíř věřil, že jsou skuteční, ale poslední dobou přestává doufat. Kdyby existovalo Delirium, měl by se z čeho radovat. Kdyby byl Osud, mohl by mít nějaký svůj cíl. Kdyby byla Touha, mohl by milovat. Kdyby Sen byl, on by nějaké sny měl.
Takto mu připadalo, že jediní z těch, o kterých slýchal, mohou existovat leda Smrt, Zkáza a Zoufalství. Dlouho truchlil. Dlouho přemýšlel jak si zbylé aspekty přivolat. A došel k závěru, že z těch, kteří vládnou mocí člověku příjemnější, je nejvýznamnější Sen, protože když se ti zdají sny, můžeš snít o lásce, bohatství, šťastném konci a vůbec vše.
Když si toto uvědomil, napadlo jej, že Sen už možná není, že na něj lidé zapomněli, že už nemají sny. Čím déle o tom přemýšlel, tím více mu docházelo, že si Sna může vytvořit sám. Mohl o něm napsat báseň či novelu. Mohl o něm zazpívat. Ale on byl malíř a tak se rozhodl jej vypodobnit na plátně.
A teď seděl uprostřed noci sám s bílou plochou čekající na první nanesení barvy. Nemohl začít. Neměl žádnou představu o tom, jak může vypadat sen. Vždyť v životě žádný neměl. Nezbylo než čekat a hledět do noci...

Byla tma, všude byla tma. A v té černé tmě kdesi v dálce zazářilo světlo, jen slabý paprsek, ale byl tam. A z toho světla se vyloupla postava. Byla vysoká s tvrdými rysy a velice bledou kůží. Krátké, rozježené vlasy ji trčely do všech stran. Oděná byla v temných potrhaných látkách, temných jako sama noc. A jak se tak zjevovala, byla čím dál ostřejší a šlo poznat, že jde o muže. O muže s rudým krystalem na hrudi...

Malíř otevřel oči. Slunce se sklánělo za obzor. Probděl celou noc a prospal celý den. Napřímil se na židli, na které se vyspal a uchopil štětec ležící na stole.
"Jak že vypadal?" brumlal si potichu.
"Kdo jak vypadal?" odpověděl si.
"Ten v tom snu." zakabonil se.
"Ten v tom snu?" obočí vyjelo nahoru. "Ten v tom snu?!" otevřel ústa. "Snu."
Štětec pohladil vodní hladinou a namočil se do barvy. Pak pečlivými, rychlými tahy začal malovat na bílé plátno. Čelo. Nos. Oči. Pak si začal hrát s barvami a jemně vybarvovat čtru obličeje rýsující se na plátně.

Malíř pracoval celou noc. Pozdě k ránu odložil štětec a zahleděl se na své dílo.
"Dobře jsi mne vypodobnil," ozval se za ním hlas a bledá ruka mu spočinula na rameni.
"Díky, Morfee." usmál se malíř.
"Říkej mi radši jen Sne." usmál se bledý muž.
"Vezmete mne teď sebou?" zazněla otázka.
"Ano, vezmu. Jsi opravdu spíše sen, než člověk. Budeš žít v mém království a stane se z tebe plnohodnotný sen, který se lidem bude zdát."
Malíř se usmál. Vstal a vydal se za pánem snů do jeho říše. Jen jedna věc jej trápila, za celý svůj život se mu zdál jen jediný sen a teď už se mu zdát nebude nikdy. Snům, se totiž sny nezdají.

akvarel na A5

tužka na A4
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 14. prosince 2014 v 17:27 | Reagovat

To jsi kreslila ty?
Předlohu neznám, ale povídka se mi hrozně moc líbí. Jen to skloňování jmen mě na začátku dosti zmátlo :-)

2 Aredhel Aredhel | Web | 14. prosince 2014 v 21:33 | Reagovat

Komiks neznám, ale líbí se mi to. Opravdu hodně.
Taky se mi nezdají sny a vůbec, trpím nespavostí, takže je mi tohle téma blízké.
Oba dva obrázky si kreslila ty? Wow...

3 Leonax Leonax | Web | 19. prosince 2014 v 18:49 | Reagovat

Nádherný! :)
Líbí se mi, jak si k té povídce přidala ty obrázky, skvělý nápad :)
Těším se na další články :)

4 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 21. prosince 2014 v 10:58 | Reagovat

[1]: Mate to i mne, a to jsem to psala :D

[2]: Třeba jsi taky sen :D

Ano holky, oba obrázky jsem dělala já :)

[3]: Děkuji moc. Těší mne, že se ti to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama