Každý den začíná nocí

Druhý Měsíc - 6.kapitola

10. ledna 2015 v 17:27 | Mexafell
Andělé
Stmívalo se. Respektive, byla už úplná tma. Amevyde rozladěně brblala a kopala do všech kamínků do kterých jen šlo. "Alespoň u rozcestí zrady? Co je to za blbej nápad, bez křídel?!" kopla do dalšího kamínku a vzápětí zaklela jak pohan, když si přitom solidně nakopla palec. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Kolik mil ji asi ještě zbývá k tomu zatracenýmu rozcestí? Při zjištění, že už je téměř u cíle se pousmála, přestala se mstít na kamenech a svižným krokem vyrazila vpřed.


Cesta ji rychle utekla a ke Zradě se poté dostala za necelou půl hodinu. To že je na místě, se dovtípila v celku lehkou cestou. Cesta byla po celou dobu její cesty rovná a bez větších odboček, nyní se ale rozšížila a rozdělila do pěti proudů. Jeden se oklikou vracel zpět, druhý mířil ke Krkavčím vrchům, třetí taky tam ale delší trasou a čtvrtý mizel kdesi v pochybnu po prave ruce. Pátý na kterém právě stála a který kolmo protínal celé rozcestí, měl anděla zavést k Ní. Po pravé straně se tyčil vysoký, hustý les, zatímco vlevo se rozkládaly pláně pokryté seschlou travou.
Amevydé se se zaúpěním složila do trávy po levé straně. Rozdělala si silou vůle malý ohníček, vyzula si boty a masírovala si ztuhlé prsty, zatímco lamentovala nad tím, do čeho se to vlastně pustila. V tom ztichla. V křoví, které hustě vyrůstalo na poraji lesa, něco zaharašilo. Sice nepatrně, jen se o sebe trochu otřely větvičky, ale přece. Napjala zraka a nastražila uši. A zahléhla to. Zahlédla nazelenalý svit očí...

Démoni
Serifazé, pohodlně usazená na Rafaelovi, jak si démona před chvílí pojmenovala, se pozorně rozhlížela kolem sebe. Ale nebylo moc čeho se obávat, Rafael nyní v podobě podivného modro-bílého tygra se zakroucenými beraními rohy, se pohyboval lesem nesmírně tiše. Tlusté kmeny stromů a jejich bohaté koruny, nedaly možnost ani jednomu z Měsíců, aby pronikly baldachýnem listoví. Rafaelovi obrovité dlapy jemně dopadaly do kapradinového podrostu. Serifazé přitisknutá k démonovým zádům špicovala dlouhé uši. Pokud ji Velký démon uložil do mysli správné údaje, za chvíli, by se měli octnout poblíž rozcestí Zrady. Tam se dnes démonka chtěla na noc utábořit a zítra pokračovat v cestě.
Mezi kmeny zahlédla světlo. Serifazé se ještě pevněji přimkla k Rafaelovu hřbetu, ten strnul s jednou packou nahoře a zavětřil, pak tiše zavrčel. Démonka ho pohladila po jemné srsti na boku a patami mu dala pokyn, aby šel dál. Rafael se téměř tiskl břihem k zemi a potichu se plížil ke zdroji světla.
Serifazé zaslechla tlumený hlas. Slova nerozeznávala, řeč to ale byla. Zatímco se snažila to blábolení rozlousknout, Rafaelovi se podařilo doplazit až napokraj lesa. Mezi změtí větvičeknejrůznějších keřů, viděla postavu u malého ohníčku. Sklouzla z Rafaelova hřbetu a přitom neštastně zavadila o jednu z mnoha ratolestí. Ozvalo se sotva postřehnutelné zaharašení. Postava ale přestala brebentit a podívala se jejím směrem.
Démonka se pokusila neztratit duchapřítomnost, pomocí myšlenek dala Rafaelovi rychle pokyn, aby se promněnil v obyčejného koně a vyšla společně s ním do kruhu zlatého světla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama