Každý den začíná nocí

FF - 1.díl - Kde to jsem?

11. ledna 2015 v 0:40 | Mexafell |  FanFiction
Tuto povídku bych moc ráda věnovala Morell, díky které, existuje jak blog tak sama povídka. Moc si vážím její podpory a úsměvu či pochvaly v podstatě jakékoli blbosti, která mne zrovna napadne. Stejně to je s touto povídkou, kterou roztáhnu na víc dílů, které by na sebe neměly moc navazovat, ale taky mohou. To se ještě uvidí. Mělo by se jednat o fanfikci, nejen na Středozem, ale třeba taky na Marvelovky, Sherlocka, Avatara, Matrix nebo v podstatě na kteroukoli blbůstku kterou budu právě posedlá. Takže se psychicky připravte na jednu z nejvíc zamotaných věcí, jakou jste kdy četli.


Melkor se posadil na posteli. Hlava ho bolela a měl pocit, že v ní právě dolují všichni trpaslíci z Osamělé hory a Morie dohromady. Poškrábal se v umaštěných vlasech a zauvažoval o tom, že by si je možná měl umýt, pomalu se postavil, držíc si přitom přikrývku těsně u těla. Chtěl vyrazit pro své špinavé oblečení, které bylo rozházeno po všech koutech elegantně zařízeného pokoje. Spodky, košile, ponožka, podprsenka,... zarazil se. Podprsenka?! Pomalu se otočil. Na posteli ležela zády k němu žena celkem pěkné postavy s havraními vlasy.
"Do jedné velké temné díry!" zašeptal zoufale a promnul si kořen nosu. Co to včera zase dělal? Do jakého baru zase vlezl? Rozhlédl se a uvědomil si, že tohle nevypadá moc na nějaký pelešinec kde se rovalují lehké holky a že přítomná dáma na jednu z nich taky moc nevypadá. Pokoj s bíle a šedě vytapetovanými zdi, podobně barevným šatníkem s velkým zrcadlem na posuvném křídle. Dvě kožená bílá křesla, chlupatý šedý koberec a velké letiště, na kterém strávil noc.
Vkusně zařízená ložnice, pomyslel si. A trošku se mu ulevilo. Přistoupil k obrovskému oknu, které nahrazovalo celou jednu zeď a roztáhl žaluzie. Pokoj zalilo kalné světlo probouzejícího se velkoměsta, které se rozprostíralo doširoka před ním. Zalapal po dechu. Co to má být?! Včera se nacházel v maloměstě ne velkoměstě! Chvíli bezděčně stál a pak se vrhnul k ženě na posteli. Vyděšeně s ní zatřepal. "Kde to jsem?!"
Žena se posadila, byla nahá a velice atraktivní. To teď bylo Melkorovi ale upřímně jedno. "V New Yorku. Letopočet 2015 po Kristu. Datum 11. října. Čas 5:30. A teď mě nech se ještě vyspat, protože dnem v týdnu je neděle a každý občan má nárok na odpočinek." Vzala mu deku a lehla si zase do postele.
Melkorovi to ale jako vysvětlení nepostačilo. Včera byl v Ostravě. Letopočet 1998 po Kristu. Datum 10. října a čas všemožný. Sklesle spadl na postel chytil se za hlavu a zadíval se do stropu. "Máš tady koupelnu?" prohodil napůl pro sebe.
"Na chodbě to jsou první dveře vlevo," špitla žena.
Melkor vstal. Znovu posbíral (už pouze své) oblečení a vypravil se hledat koupelnu.

Teplá voda na jeho rozbolavělé tělo měla blahodárné účinky. Chvíli si jen užíval ten pocit přinášející klid a pak po dlouhé době sáhl po mýdle, které krátce po okamžiku, kdy se dostalo do styku s vodou, začalo tvořit ty fascinující duhové bubliny. Rozetřel si ho po těle a přitom si promasíroval ztuhlé svaly. Sáhl po šampónu a se zaujetím si prohlédl barevný obal. Možná až moc růžový, pomyslel si. Ale teď mu na tom nezáleželo. Umýt vlasy už bylo zapotřebí, zvlášť když je měl skoro po zadek. Namáčkl si na dlaň pořádnou dávku a se zalíbením k té chemii přičichl. Vydrbal si hlavu a už si chtěl spláchnout z těla mýdlo, když cvakly dveře.
"Zbyla ještě teplá voda?"
"Nějaká snad jo." natočil se k ní zády a a spláchl si z vlasů mydlinky. Mýdlová voda mu natkla do očí, takže instinktivně předklonil hlavu a voda mu natekla i do pusy. Naneštěstí ji vdech a začal se dusit. Jak nechal puštěný kohoutek, do úst mu natékala stále další. Bezmocně zašátral po kohoutku. Ještě ho nestačil nahmatat a voda přestala téct. Žena stála před ním jednu ruku na vodovodu a druhou mu podávala ručník. Vděčně si do něj utřel obličej a následovně zabalil vyždímané vlasy.
Žena se na něj usmála. "Neuděláš mi tu za odměnu trochu místa?"
Melkor ustoupil a začal konečně věnovat pozornost i osobě, v jejíž posteli se probudil. Byla opravdu atraktivní. Jemně zvlněné černé vlasy jí sahaly do půli zad, oválný obličej, velké šedomodré oči, rovný nos, plné rty a opravdu krásné tělo.
"Jak se vlastně jmenuješ?" přerušil svým hlasem ticho.
Usmála se, "Arwen, Melkore. Arwen Undómiel."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 11. ledna 2015 v 11:31 | Reagovat

Promiň, že jsem ti zprve nevěřil. Je to opravdu zamotané. Jsem zvědav, co z toho bude :D

2 Clarissa Clarissa | Web | 11. ledna 2015 v 13:06 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že na podobné povídky moc nejsem, nevím, co si myslet...

Na druhou stranu... představa rozcuchaného Melkora dusícího se šamponem? K nezaplacení! :D

3 Šárka Šárka | Web | 11. ledna 2015 v 17:52 | Reagovat

Neumím si spojit jména a postavy. Když se píše o Melkorovi v našem světě, představuju si nějakého metalistu, který se den předtím někde zlil a který si nechá říkat po nejmocnější postavě ze Silmarillionu. To samé u Arwen - vidím ji jako nějakou hippie groupie. Co jen se z tohoto vyklube? :D

4 Morell Morell | Web | 15. ledna 2015 v 20:01 | Reagovat

Teda, je to šílený, ale zasmála jsem se. :-)

5 Sauron Annatar Sauron Annatar | Web | 24. ledna 2015 v 9:25 | Reagovat

Tomu říkám melkoroviny. :-D Líbí se mi to, jdu číst dál.

6 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. března 2015 v 9:48 | Reagovat

Paráda! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama