Omluvte případnou nepřesnost této kapitoly, na stonehegi jsi nikdy nebyla, a popis mám jen z vykládání a pár fotek.
A promiňte taky trochu rychlejší vývoj událostí pracuji ještě na pár povídkách, které možná ani nezveřejním a jsem zahlcená mnoha ději, tak se alespoň z jednoho musím vymotat.
Arwen vytáhla ze zásuvky skříně velkou roli papíru a rozvinula ji na stole, čímž svrhla téměř vše co na něm prve sálo. Melkor naklonil hlavu na stranu ve snaze porozumět změti poškrtaných puntíků a čar na mapě Světa. "Co to je?" vzdal to.
"Mapa." nepochopila Arwen.
"No, to asi je, ale proč je tak poškrkaná?"
"No..." nejdřív nevěděla jak to objasnit. "Snažila jsem se najít stálý portál." vylezlo nakonec z ní. Zabodla prst do tří z mála nepoškrtaných bodů. "Tady je mayská pyramida. Stonehenge. Bermudský trojúhelník"
"A?" zeptal se, když skončila.
"V lidském světě jsou to záhadná a magická místa." poškrábala se ve vlasech. "Protéká tamtudy spousta energie. Proč ji nevyužít?"
"Takže chceš, abych s tebou šel a zjistil, jestli náhodou u některého z těch míst není portál, který vede i do Středozemě?" připadalo mu to poněkud směšné, ale uznal že vyloučit se to nedá. Problém byl v tom, že se mu odtud ani nějak zvlášť nechtělo. Oddechl si když zavrtěla hlavou. Lehký duch mu vydržel ani ne půl vteřiny.
"Ne, šel. Přemístil!"
Vítr mu i přes zvednutý límec kabátu nepříjemně fičel do uší a o dešti ani nemluvě. Nedokázal pochopit jak si ta malá zatracená elfka může předním poskakovat jako malé dítě, smát se, hopsat do louží a neuvědomovat si vážnost situace, do které se dostaly i když to celé byl její nápad. A ještě ke všemu ten časový posun. Bylo mu z toho nanic.
Byly tři hodiny odpoledne, když dorazili k velkému kamennému kruhu obehnanému chodníkem a drátem. Překonali obojí a mokrou travou se dobrodili až do středu kruhu. Naštěstí tu nikdo nebyl. Asi zavřeno? Na tom nesešlo.
"Co máš v plánu teď?" začínala být Melkorovi zima.
"No... Čekala jsem, že ono to jaksi samo, to. No." ocitla se viditelně v rozpacich, když se ani po pěti minutách nic nedělo.
"Takže jsi nás sem dotáhla pro rýmu a mokré oblečení? Rozumím tomu dobře?" naježil se Melkor a měl se co dělat, aby se udržel a neuškrtil ji.
"Já čekala, že to bude fungovat." zdrceně si kecla do mokré trávy. "Nemohl bys zkusit použít svou magii?"
"Víš co, Arwen?!" už se neudržel a začal křičet, měnil přitom barvu z ledovcově modré po lávově červenou. "Už tě mám plný zuby, to s tím oblečením to šlo vydržet, tvé věčné kecání taky i kritika mých choutek se ještě dala přestát, ale tohle dohromady už je trochu moc, nemyslíš?!" rozhodil i trochu zoufale rukama. "Nemáš vymyšleného nic, a teď mě chceš využít k tomu, abych otevřel nějakej zasr... portál, aby ses ty mohla dostat odtud, a je ti úplně jedno, že mě to asi vcucne s tebou, když se to povede! A je ti úplně ty víš kde, že o to vůbec nestojím!!! Mně se tu líbí, rozumíš?! Nestojím o to vrátit se!!!" protřel si oči. "To je jedno..." dodal už vyrovnaněji "Už prostě s tebou nechci nic mít, rozumíš? Skončili jsme." pohlédl na elfku. Ta si tiskla kolena k hrudi a uslzenýma očima se dívala na Melkora tyčícího se do výšky nad ní.
"Takže mi nepomůžeš?" škytla.
"Ne." otočil se k ní zády a vydal se směrem odkud k němu vzdáleně doléhal hukot moře.
Tak a je to. Alespoň konečně vím, proč po Stonehenge čas od času poskakují nějací ti novodrůjdi. Asi se chtějí dostat do Středozemě :D