close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

FF - 7.díl - Cesta bez konce

7. března 2015 v 0:59 | Mexafell |  FanFiction
Tentokrát dík za inspiraci patří hlavně dámám Mittalmarkám a jejich písničkám. :)

Měl pocit, že prošel už celým zítřkem do pozítřku a ještě dál a pořád nic. Jen ta neustávající bolest naražených zad, na kterých vláčel Arwen. Nejhorší bylo, že ta vůbec nechtěla spolupracovat. Nejenom, že nešla vzbudit, ale nešlo ji ani pořádně nést. Když mu během odhadovaných pěti minut spadla desetkrát, už se ani nenamáhal si jí házet na záda. Jednoduše ji popadl za vlasy a s argumentem "má jich ještě dost" jí za sebou táhl jak kačera po place. Předpokládal, že jestli se probere a zjistí jak byla od nikam do nikam přepravena, tak mu to dá sežrat, ale to hezounky oplatí, ale to bylo riziko, s kterým se muselo počítat. Dost dlouhou dobu si pohrával s myšlenkou, že ji prostě pustí a nechá ležet. Dokonce to i zkusil. Ušel bez toho protivného závaží přesně deset kroků. Tak se pro ni vrátil, hodil si ji přes rameno a šel dál močálem černým podél bílých skal. Ovšem, jen kdyby tam nějaké ty skály byly, nebo alespoň ten močál, ale to ne, ono tu bude jen závaží a světlo odevšad, které mu začalo už řádně lézt na mozek. Dokonce si složil i písničku, aby se nenudil.


Když takhle jdu touhle nicotou
chybí mi postel s komnatou.
Chybí mi pečeň a chybí kvas
tohle mi schází zas a zas.
Silmarill za kus jehněte
království za kýtu z prasete.
Mok, víno, pivo, medovina
to pije moje rodina,
když u stolu se hoduje
číše s pitím koluje.
A po večeři na kutě
v peřině jsou perutě,
které vlastnoručně jsem oškubal,
Manweho orlům já je vzal.
Ó jen jak ti se zlobili,
skoro mě i zabili.
Ale já se nedal na útěk,
abych měl pokrývku z peroutek.
Ach jak na té se krásně spí,
nepřijde na mě Balrog zlý.
A když se hezky vyspíme
k snídani se vzbudíme.
Budou to orlí vajíčka,
či marinovaná vředí očička?
Vajíčka bral bych raději,
alespoň mohu žít v naději,
že je to potomek Qajhyra.
Nikdo to nepopírá!
Směji se, chechtám, zalykám,
když jeho děti polykám.
Och, ale ouha, jémine.
Trest mne za to nemine.
Orel si pro mě přifrčel,
ale kvůli Meddědových včel.
Prý jsem je vyhnal z úlu.
To ne já, to párek nazgulů.
A takhle bych pěl i nadále,
dokud bych neměl namále.

Hlasitě se své písničce rozesmál a zopakoval si ji ještě třikrát dokola, dokud jej neomrzela. Pak zkusil něco jiného.
"Tak co? Jak se ti tam vzadu daří, rozbitá hlavo?" zeptal se a hodil očkem na Arwen jejíž hlava se mu houpala na zádech.
"Ale jo. Jsi dobrý nosič. Hihihi." odpověděl si vysokým sopránkem, celkem slušně napodobujíce elfku.
"Jen aby se vám jelo dobře vaše výsosti," nešetrně si ji nadhodil na rameni.
"Nedělej si starosti."
"A co by vaše výsost říkala pauze?"
"Ale to nemusí být, Melííí. Hihihi"
Melkor se zarazil. "Melí?" to je jak jméno pro papouška a ne, pro temného valu. Zašklebil se. "A co kdybych ti já říkal Arwííí?!" Neodpověděl si a uznal za vhodné ulevit pravému rameni. Měl hlad jako... jako... nenapadlo ho přirovnání, zato ho napadlo podívat se Arwen do kapes. Balíček kapesníků, nožík, který si okamžitě přivlastnil a kus sušenky. Zhltl ji a žaludek mu zazpíval o další. Další nebyla. Zamračil se a překontroloval Arwen puls. Stále slabý, ale zřetelný. Co kdyby si trochu cucnul toho energetického nápoje, který ji proudí v žilách. A už se natahoval po zápěstí. Plácl se přes ruku. Nepřipadá v úvahu, pokárala se, čapnul Arwen za vlasy a pokračoval v cestě.
"Jseš si jist, že tohle má nějaký význam? Pořád jít a vysilovat se taháním té polomrtvé ženské? Vypij její krev, zabij ji a zachraň se." zazněl mu v hlavě popudlivý hlásek.
"Nepřipadá v úvahu!" utrhl se na sebe.
"Ale snad ses nezamiloval." posmíval se hlásek.
"Nezamiloval!" odsekl a pustil Arweniny vlasy. "Jestli to že ji tu nechám bereš jako zadostiučinění, tak prosím!" vyštěkl a vyrazil dál. Tentokrát se nevrátil.

Šel celé hodiny, bez konce, odpočinku, vody nebo jídla. Pořád rovně. Pořád tím stejným směrem. Dál a dál. Zarazil se. Zdálo se mu že vidí na tom, čemu začal říkat obzor nějakou siluetu. Bez přemýšlení se k ní rozběhl. Ta vzdálenost byla nepřekonatelná. Začal brzdit a uvědomil si, že ta postava v dálce leží. Sto kroků, padesát, dvacet, dva. Shýbl se, aby se mu potvrdilo to, o čem doufal že nespatří. Předním ležela tak jak ji před nějakým časem odložil.
"I tenhle svět je kulatý." zapištěl smíchy hlásek v hlavě.
Melkor si sklíčeně povzdechl: "A malý."
Nebylo úniku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 7. března 2015 v 14:37 | Reagovat

Skvělý konec. A u té písničky jsem se několikrát skoro rozesmál. Tenhle díl je naprosto skvěle ujetý :D

2 Irith Irith | Web | 7. března 2015 v 16:45 | Reagovat

Rozhodně nejlepší díl! Takový... hobití. Máme na tebe dobrý vliv.
Několikrát jsem se zasmála a stylem mi to dost připomíná Pollyiny povídky a náš humor :-) (alibistické, vím).
A ta písnička... není to náhodou ta, co zpíval Pipin ve Studánkách :-) ?
Vážně úžasná kapitola... a plešatá Narwe :-) :-) :-)

3 Aredhel Aredhel | Web | 7. března 2015 v 17:14 | Reagovat

Já věděla, že ji tam nechá!!!
Ano, tohle je zatím bezkonkurenčně nejlepší kapitola.
Písnička je opravdu dobrá, místy až skvělá a Arwen vláčená za vlasy mě pobavila a ten konec je OPRAVDU povedený. Začínám mít ráda Morgotha.

4 Clarissa Clarissa | Web | 9. března 2015 v 20:31 | Reagovat

Z dosavadních dílů zatím ten nejlepší. Něco tak ujetého, ale zároveň vtipného a čtivého jsem snad ještě nečetla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama