Je na čase vrátit Arwen do děje, nemyslíte? Ne? No, smůla, stejně ji probudím, mám pro ni nachystaný nový život.
Oknem, ne-oknem se opravdu dalo projít. Melkor čekal nějaký odpor, ale ne nic, ani nejmenší náznak. Ocitl se v malé místnosti s postelí a stolem, kterého ale Arwen v tomto stavu nemohla řádně využít a bylo na něm tudíž naskládáno spousta léčivého haraburdí. Loki vešel hned po něm. Překontroloval Arwen tep, vyměnil ji obvaz na hlavě a nalil ji něco do krku. Melkor se radši neptal co by to mělo být. A pak tam jen tak stáli a pozorovali bezvědomou elfku.
"Nenudí tě to už trochu?" začínala být Lokimu dlouhá chvíle.
Melkor k němu vzhlédl. "A co bych dělal jiného, než koukal do zdi? Takhle alespoň koukám na někoho."
"Mohli bychom si zahrát šachy," nadhodil Lhář a kulišácky mu přitom blýsklo v oku.
"Šachy? Tady? Ty je znáš?"
"Co by ne. Na Midgardu jsem se lecčemu přiučil," zazubil se na překvapeného Melkora. "Tak co říkáš? Dáme si jednu partii?"
"Šach!" zajásal Melkor po hodině dlouhého hloubání o tom jak přelstít Lháře.
"E-e!" zaprotestoval Loki a střelcem zbavil Melkora dámy a uvedl ho do nevýhodné pozice. "Šach mat," upozornil ho klidně a poklepal prstem na bílého střelce.
"Jak ty to děláš?!" nevycházel Melkor z údivu.
"Magie."
"Hele, hele, hele. Tak to ne! To jsme si nedomluvili! Švindluješ!"
"Když to bereš takto... můžeme začít znovu. Chceš?"
"Ale tentokrát už žádná magie. Jen pěkně přemýšlet a žádné čáry máry, jasné?!"
Loki kývl na souhlas a rozestavil figury. Tentokráte černé k sobě a bílé k Melkorovi. "Bílá začíná," vybídl jej.
"Tak mě napadá," zamyslel se Melkor a pošoupl pěšáka na d5, "Proč jsi nás zachránil?"
"A proč ne?" h3 "Proč by se v Mezisvětě měl válet pár koster?"
"To neberu jako odpověď." d4
"Líbil ses mi." pěšák na d3
Melkor pozvedl obočí "Líbil?"
"Vyzařuje z tebe silná temná energie. Proč ji jen tak promarnit, když se mi může hodit. A jak jsem řekl, Mezisvětu by kosti nesvědčili." podíval se Melkorovi do očí "Hraj, Morgothe."
"Hej! Já ti svoje jméno neřekl!" střelcem posunutým na h3 sebral Lokimu pěšáka.
"Čtu ti myšlenky," sebral pěšákem Melkorova střelce.
"Okamžitě vypadni z mý hlavy!!"
"Jak si přeješ. Už vím všechno, co potřebuju."
Se zadumaným výrazem přesunul krále na c8. "A co ses dozvěděl?"
"Že jsi ze světa, do kterého jsem ještě nezavítal. Že jsi tam nechtěným bohem, stejně jako já tady. Že jsi byl vyvržen a osvobodil se. Momentálně nemáš vůbec žádné plány do budoucna a zmatek v minulosti, který ti bude celkem složité objasnit. A jsi do ní zamilovaný," kývl směrem k oknu ne-oknu.
"Tak to ne! Nejsem zamilovaný! Nikdy jsem nebyl!"
"Ale nepovídej," zazubil se Loki a zaštrachal v kapse. A pošoupnul věž na h2.
"A co je to vlastně ten Mezisvět?" odbočoval Melkor od původního tématu a vjel pěšcem na d6.
"Představ si chodbu a spoustu dveří. Ta chodba, to je Mezisvět. Ty dveře to jsou světy," kůň na f3. Konečně vytáhl ruku z kapsy a v ní držel podlouhlou papírovou krabičku. Vysypal z ní hrst dřívek a jedno párátko si strčil do koutku úst.
"Jak to že když jsem se přesouval z Nicoty tak jsem se v něm neoctnul a teď ano?" pěšec na f5.
"Může to mít mnoho příčin. Ale podle mého jsi nebyl dostatečně soustředěný a vydal jsi na vytvoření portálu příliš málo energie. Tak tě portál dopravil jen do poloviny cesty. Kam jsi měl vlastně namířeno?" koněm postaveným na d4 zbavil Melkora pěšce.
"Vlastně já sám nikam. To Arwen chtěla do Středozemě." dáma na d7.
"Arwen? Tak se ta žena jmenuje?" kůň na f5.
"Jo. Chtěla domů." dáma na d8.
Střelec se přemístil na g2. "Odtamtud pochází?"
"Hmm-hmm." jezdec na f6
Střelec přebral pole c6. "Ale miluješ ji."
"NE!" Jezdec na e4.
Loki rychlým pohybem prohodil místo Melkorova pěšce na e7 s vlastním koněm. "Ša...!"
V tom se ozval příšerný výkřik.
Arwen otevřela oči. Cítila se hrozně vláčná a všechno ji bolelo. Nevěděla kde je, ani co se stalo. Ležela ale v posteli a cítila kolem sebe vůni bylinek. Byla svěží a uklidňující. Hrozně ji bolela hlava. Zvedla neobvykle těžké ruce a přejela si rukou ve vlasech. Od kdy měla za levým uchem takovou lysinu? Vůbec na nic si nedovedla vzpomenout. Poslední bylo, že byla s někým na obědě. Ale s kým a kdy, to nevěděla. Že jsme pak byli na nějaké párty a já teď mám kocovinu jak to prase?! Sakra! snažila se najít rozumné vysvětlení svého výpadku paměti. To je docela možný. Ale proč byla tak kostnatá. Jakoby tři dny nejedla. Však až se nasnídám tak ono to přejde.
Trochu neohrabaně se protáhla a překvapeně pohlédla na psa, který ji ležel na nohou. Na hodně velkého psa. Napadlo ji. Jak to že ho necítila? Pokusila se psa shodit. Nepovedlo se jí to, ale pes nakonec seskočil sám, asi mu nebylo příjemné, že ho někdo lechtá pod žebrama. Arwen zkusila odkopnout peřinu, ale nohy neposlouchaly. Jakoby tam ani žádné nohy neměla.
Zděšeně shrnula peřinu rukama. Trochu si oddechla, že tam nohy má a pokusila se postavit. Neúspěšně. Popadla svoji pravou nohu v koleni a nadzvedla ji pár čísel nad postel. Pustila. Noha bezvládně dopadla na postel. Totéž provedla s druhou a stejný výsledek. Nemůže chodit! Je ochrnutá!
V tu chvíli propukla v hysterický křik.
Dějový zvrat na závěr... :D
Hele, máš docela odvahu. Někdy si tu šachovou partii můžu přehrát a popřemýšlet, jak moc se podobá hře dvou "bohů" 8)